MÍSTNĚ ZAKOTVENÉ UČENÍ
Co je místně zakotvené učení?
Místně zakotvené učení (MZU), anglicky „place–based learning“ či „place-based education“ je způsob vzdělávání, který využívá všech aspektů místního prostředí (přírodních, kulturních, historických a sociopolitických souvislostí) jako jednotícího kontextu pro výuku.
Tento vzdělávací přístup vychází z místa a jeho společenství, ve kterém pomáhá rozvíjet sociální kapitál a podporuje vývoj místních partnerství na všech úrovních.
MZU zahrnuje tzv. servisní učení a klade tak důraz na aktivní občanské zapojení v projektech, které mají praktický význam pro obec, mají pozitivní dopad na prostředí místa a slouží celé komunitě.
Principy místně zakotveného učení
UČENÍ O MÍSTĚ
pro učení využívá místních témat a souvislostí.
UČENÍ V MÍSTĚ
učení se přesouvá mimo třídu, učebnou se stává obec a její okolí.
UČENÍ SKRZE MÍSTO
učení využívá místních témat pro porozumění globálním problémům.
UČENÍ PRO MÍSTO
výsledkem učení je skutečný a užitečný příspěvek zlepšující kvalitu života a životního prostředí.
VZTAH K MÍSTU
učení staví na osobním vztahu ke svému místu a rozvíjí jej.
PŘIZPŮSOBENÍ MÍSTNÍ SITUACI
učení reaguje na místní podmínky a potřeby a je jim přizpůsobeno.
OSOBNÍ RELEVANCE
učení je pro žáka osobně relevantní, vidí souvislost s vlastním životem.
AKTIVNÍ ÚČAST, PARTICIPACE ŽÁKŮ
učení je zaměřeno na porozumění a aktivní účast v řešení místních i globálních problémů. Je postaveno na participativních metodách zaměřených na iniciativu žáků.
PARTNERSTVÍ S KOMUNITOU
podporou pro učení jsou partnerství s dalšími lidmi a subjekty v obci (místními organizacemi, podniky, vedením obce, místními odborníky, znalci, pamětníky apod.).
MEZIOBOROVOST
učení je mezioborové, mezipředmětové, hranice mezi předměty se rozplývají, jsou prostupné. Buduje se porozumění vzájemné propojenosti společenských a přírodních, lokálních a globálních, minulých a budoucích procesů.
PLNOHODNOTNÝ NÁSTROJ VÝUKY
místně zakotvené učení je nedílnou součástí dosahování cílů organizace, pro školu je tedy běžným nástrojem vzdělávání žáků.
SPOLUPRÁCE
učení probíhá formou skupinové práce a je zaměřeno na spolupráci v týmu.
Jak naplnit principy MZU
Výše zmíněné principy MZU mohou posloužit jako pomůcka či návod při zavádění MZU do praxe a tvorbě učebních celků postavených na tomto přístupu. V ideálním případě dojde k naplnění všech dvanácti principů ale je zcela v pořádku zaměřit se jenom na některé. Zároveň mohou dobře posloužit k zamyšlení, jaký je potenciál tématu, jemuž byste se chtěli v rámci výuky věnovat.
Zavádění MZU do výuky může vzbuzovat obavy – a to nejen u samotných pedagogů, kolegů nebo vedení školy. V kapitole níže se dozvíte, jaké jsou nejčastější mýty spojené se zaváděním tohoto přístupu a zda jsou tyto obavy doopravdy na místě. Text rovněž ukazuje přínosy MZU a to na základě mezinárodních studií a osobních zkušeností českých učitelů.
Přečtěte si o dvou konkrétních příkladech výuky na principu místně zakotveného učení v textech „Pomník“ a „Hasiči“. Zamyslete se nad tématy, která byste se rádi zařadili do výuky a nad způsoby jak je učit skrze MZU. Jak byste mohli využít tento přístup k tomu, abyste žákům přiblížili reálný svět kolem nich a podpořili jejich aktivní zapojení do učení?
V kontextu místně zakotveného učení hraje místo klíčovou roli. Zjistěte více o tom, jaký význam má místo pro lidské komunity i jednotlivce kliknutím na odkaz výše.
Žebřík místně zakotveného učení
Principy místně zakotveného učení mohou učitelé do výuky zahrnout na různých úrovních dle míry své zkušenosti a připravenosti s nimi pracovat. V počátcích mohou být výukové hodiny ve třídě obohaceny o místní příklady. Při postupu po žebříku se učení může přesunout i do okolí školy. Nakonec se může výuka posunout k rozvíjení znalostí, dovedností i postojů prostřednictvím práce žáků na vytvoření smysluplného, užitečného produktu ve prospěch místa a komunity. Nároky na učitele z hlediska času, plánování a komplexnosti při tomto postupu po žebříku vzrůstají, stejně tak ale stoupají přínosy pro účinnost výuky a angažovanost žáků.
Místně zakotvené učení je možno chápat jako vzdělávání pro udržitelný život vázané na místo a zdůrazňující rozšíření za hranice přírodního prostředí, do oblasti kulturních, historických, sociálních, politických a ekonomických podmínek místa. Přístup představovaný místně zakotveným učením usiluje o využití silného vztahu, který mají lidé ke svému místu (obci, ve které žijí, kde pracují atd.) s cílem dosáhnout ekologické a kulturní gramotnosti a současně naplnit řadu cílů v oblasti ochrany přírody a zodpovědné správy obce.
V místně zakotveném učení se žáci i občané společně zapojují do života své komunity. Takový přístup je založen na demokratických hodnotách a směřuje ke sbližování vzdělávacích cílů s místně relevantními cíli v oblasti sociální, ekonomické a ekologické. Přispívá k všeobecnému osvojení postojů, dovedností a činností nutných k zodpovědné správě místa a péči o něj.
Historie MZU
Místně zakotvené učení vyvinulo na sklonku 90. let 20. století na pomezí environmentální výchovy, ochrany životního prostředí a komunitního rozvoje. Jeho kořeny však sahají mnohem hlouběji do historie, kde můžeme najít prvky, které tento přístup předznamenávaly.
Zajímalo by vás, jak vypadaly počátky MZU a jaká je jeho historie? Kapitola níže vám prozradí, kdy se začaly myšlenky o výuce o místě a skrze místo objevovat i v českých zemích a kdo tento způsob výuky propagoval.
Díky projektu Místo pro učení – učení pro místo, který je spolufinancován Státním fondem životního prostředí jsme mohli dlouhodobě rozvíjet MZU. Více si o tomto projektu můžete přečíst v odkazu níže.
Informace o výsledcích projektu a evaluační zprávu naleznete v odkazech níže.